Řasnaté tělísko
Řasnaté tělísko leží těsně za duhovkou. Z povrchu řasnatého tělíska vybíhají četná jemná vlákénka, na kterých je zavěšena oční čočka. Kyslík a výživné látky pro řasnaté tělísko jsou přiváděny cévami, které zároveň vyživují také duhovku.
Řasnaté tělísko plní v oku dvě důležité funkce. Za prvé je místem, kde se tvoří nitrooční tekutina, jež vyplňuje oční komory. Zvýšená tvorba nitrooční tekutiny nebo její zhoršený odtok z oka mají na svědomí zvýšení nitroočního tlaku, což může způsobit vznik zeleného zákalu (glaukomu). Druhou důležitou funkcí řasnatého tělíska je zajišťování akomodace a tím také ostrého vidění do blízka i do dálky podle toho, jak je právě potřeba. Principem akomodace je změna zakřivení čočky, která je na řasnatém tělísku zavěšena. Změnou tvaru čočky a tím její tloušťky je ovlivněn lom paprsků, které vcházejí do oka.
Když se řasnaté tělísko kontrahuje, uvolní se vlákna, na kterých je zavěšena čočka, a té je tak umožněno se více vyklenout. V tomto vyklenutém tvaru je čočka zaostřena na vidění do blízka. Pokud se řasnaté tělísko uvolní, čočka se stává tenčí a umožní naopak ostrý pohled na více vzdálené předměty.
U starších lidí ztrácí řasnaté tělísko schopnost se kontrahovat a čočka se hůře vyklenuje, což způsobuje potíže se čtením a neostré vidění na krátkou vzdálenost. Tento stav se nazývá presbyopie.
