Embryologie oka
První základy oka se vytvářejí již během třetího týdne nitroděložního života, v té době je embryo diferencováno na osm prvosegmentů.
V místě budoucího prosencefala (předního mozku) se vytvoří párové oční ploténky, které se postupně prohloubí v oční jamky. Ty se posléze vychlípí laterálním směrem a přibližují se k povrchovému ektodermu. S prosencefalem jsou jamky neustále spojeny stopkou, ze které se později vyvine zrakový nerv. Jamka postupně mění svůj tvar a změní se v dutý váček, jehož dutina stále komunikuje s dutinou prosencefala prostřednictvím stopky.
Laterální stěna očního váčku se oploští a vchlípí se dovnitř do váčku, čímž vzniká oční pohárek s dvojitou stěnou. Protože původní laterální stěna váčku se vchlipuje až do stopky související s prosencefalem, mění se také tato stopka ve žlábkovitý útvar s dvojitou stěnou. Do tohoto žlábku vnikají cévy a mezenchymové buňky, které vcestují až do dutiny očního pohárku.
Základ oční čočky vzniká z povrchového ektodermu v místě, kde se k němu oční pohárek přikládá. V tomto místě buňky povrchového ektodermu dostanou cylindrický tvar a vytvoří ploténku čočky, která se postupně přemění v dutý váček a vchlípí se do nitra očního pohárku. Buňky na zadním pólu čočky se prodlužují, mění se ve vlákna čočky a nakonec vyplňují celou dutinu původního váčku. Růst čočky pak pokračuje apozicí nových vláken tak, že vznikají švy čočky ve tvaru písmene ypsilon. Primární vlákna vytvoří jádro čočky, pouzdro na povrchu se vytvoří zanedlouho poté.
Budoucí oční sítnice se diferencuje z dvojité stěny očního pohárku. Zatímco zevní vrstva je základem pigmentového epitelu sítnice, vnitřní vrstva dává vzniknout vlastním nervovým elementům (tyčinky, čípky, gangliové a Müllerovy buňky). Tvorba sítnice je ukončena v sedmém fetálním měsíci.
Oční pohárek se z původní pozice, kdy dosahuje pouze do úrovně čočky, přesune před ni a ve ventrálních částech zde srůstají obě vrstvy a dávají tak základ pro corpus ciliare a budoucí duhovku. Stopka očního váčku se přemění ve zrakový nerv, do jehož spodní části (žlábku) vrůstají vasa centralis retinae.
Mezi vnitřní vrstvou očního pohárku a zadním pólem čočky se vytváří sklivec. Původně neuroektodermové buňky se změní v rosolovitou tkáň, jejich menší část vytváří vlákna závěsného aparátu čočky, zonula ciliaris.
Oční rohovka má svůj původ jednak v povrchovém ektodermu, který vytváří povrchový rohovkový epitel, jednak v mezenchymu původně uloženém mezi ektodermem a čočkou. Ten utvoří zbývající vrstvy rohovky.
Choroidea a skléra se vyvinou z mezenchymu, který se zevně zahustí a dá vznik bělimě, zatímco vnitřní vrstva se naopak bohatě prokrví a dá vznik cévnatce.
Přední komora oční vznikne tím, že se rozestoupí dosud spojená vrstva ektodermu s váčkem čočky. Zevní vrstva tak dá vznik rohovce, vnitřní, bohatě cévně zásobená vrstva pokrývá váček čočky a nazývá se membrana pupillaris. Ta se diferencuje v budoucí definitivní podobu pupily asi v sedmém měsíci nitroděložního života tak, že prostor postupně atrofuje a nakonec se rozpadne. Zadní komora oční vzniká také rozestoupením, tentokrát mezenchymu.
Mezenychym je základem pro vaskulární struktury oka. Z něj se diferencuje cévnatka, která spojuje v kapilární síť větve a. hyaloidea, aa. choroideae a aa. iridicae. Ve třetím měsíci zanikne a. hyaloidea, po níž zůstane ve sklivci vřetenovitý canalis hyaloideus.
Oko je zpočátku víčky nekryté, ta se vytvářejí apozicí mezenchymu krytého ektodermem z kraje očních štěrbin z příslušných valů. Dolní víčko se tvoří z valu maxilárního, horní víčko z čelního. Výběžky spolu po třetím měsíci srostou, v sedmém se opět rozdělí.