Chirurgická léčba
K chirurgické terapii se obvykle přistupuje tehdy, kdy je výsledek konzervativní a laserové léčby neuspokojivý. K okamžité chirurgické léčbě můžeme přistoupit ve výjimečných případech, například při extrémních a nezvladatelných hodnotách nitroočního tlaku.
V léčbě glaukomu se provádějí různé typy filtrujících operací:
Penetrující:
- trabekulektomie
- trabekulotomie
Nepenetrující:
- hluboká sklerektomie
- viskokanalostomie
Trabekulektomie
Trabekulektomie je výkon prováděný ke zlepšení odtoku nitrooční tekutiny. Po preparaci spojivkového laloku se vytvoří obdélníková sklerální lamela, která se překlopí přes rohovku a v rozhraní mezi sklérou a rohovkou je vytvořen otvor do přední komory. Po provedení iridektomie se sklerální lamela a spojivkový lalok opět přišijí. U rizikových očí je vhodné výkon potencovat použitím antifibrotických přípravků. Během operace lze před otevřením komory přiložit celulózové sušení s mitomycinem C na 2 - 5 minut a pak vydatně opláchnout. Po operaci lze podávat subkonjunktivální injekce 5-fluorouracilu. Při značně změněné spojivce lze použít silikonový implantát.
Hluboká slerektomie
Hluboká sklerektomie je alternativou ke klasickým filtrujícím operacím s nižším výskytem pooperačních komplikací. Její úspěšnost se pohybuje okolo 70 %. U pacientů s primárním glaukomem otevřeného úhlu, exfoliativním glaukomem, pigmentovým glaukomem a sekundárním glaukomem s otevřeným úhlem při uveitidě nebo po traumatu se za hlavní překážku proudění nitrooční tekutiny považuje vrstva juxtakanalikulární trámčiny a vnitřní stěna Schlemmova kanálu. Po odstranění těchto vrstev při hluboké sklerektomii má zbylá vrstva, trabekulo-descemetská membrána, za úkol předejít nadměrnému poklesu nitroočního tlaku. Vzniklý prostor slouží jako rezervoár nitrooční tekutiny i k jejímu následnému vstřebávání. Tím odpadá nutnost přítomnosti filtračního podspojivkového polštáře a klesá i riziko rozvoje endoftalmitidy. Operace se provádí v retrobulbární, peribulbární nebo topické anestezii. Po odpreparování spojivkového laloku se vytvoří sklerální lamela asi o 1/3 sklerální tloušťky. Poté se odpreparuje hluboká vrstva skléry a ponechá se pouze tenká lamela, kterou prosvítá cévnatka. Preparace pokračuje až do oblasti Schlemmova kanálu, jehož stěna se i s přilehlou trámčinou exciduje. Na spodině excize zůstává tenká vrstvička trámčiny a descemetská membrána. Excidovaný objem bývá nahrazován kolagenním implantátem nebo vysoce viskózní kyselinou hyaluronovou. Povrchový lalok se přišije na původní místo několika stehy bez napětí. Před vytvořením povrchového sklerálního laloku lze ve vybraných případech lokálně aplikovat mitomycin C nebo 5-fluorouracil.